6.-8.9.2013 GeoCoinFest Praha
Tak letní radovánky pomalu končí, naše GeoKolejačka Karol se po x letech rozhodla znovu se pustit do studia… ale co bych unavoval s tímto, když nastal ten den na který se náš tým těšil už půl roku. Jede se na MegaEvent! Co je event už víte z minulých článků, no a když je něco mega, tak je to obrovské, kolosální… MegaEvent je zkrátka velké setkání cacherů, ve velké většině zaštítěno mnoha sponzory, hlavně z řad firem majících něco společného s geocachingem. Nad takovýmto srazem drží stráž i samotný Groundspeak a rovněž obec, či město, kde se koná, je do akce zasvěceno. Tento sraz byl zaměřen na trasovatelné mince - GeoCoiny a v ČR se konal poprvé. Náš tým už má s velkým srazem zkušenost, byli jsme v roce 2012 na srazu s názvem MegaMoravia, ten se konal u Olomouce.
Do Prahy jsme jeli v početné výpravě a po asi deseti letech ne po kolejích, ale autobusem pana Jančury. Po kolejích jel o něco dříve náš kolega Yogi, samozřejmě natrhat nějaké geobody a vyzvednout si svá nová dřevěná kolečka CWG. Do hlavního města s námi cestovala také Kolejačka Svaťa, to ne proto, že by nás měla hlídat, ale aby se v Praze sešla se svou kamarádkou, teda já ji znám taky, prý mě jako malého hlídala. No asi jo, ale tak to si až tak nevybavuju. Když jsme před patnáctou hodinou nasedali do žlutého busu, měl jsem obavy, že event nestihnem a strávíme víkend na cestě. Jak mnozí víte, D1, naše nejstarší dálnice, prochází rozsáhlou rekonstrukcí, důvody k obavám byly na místě. No cestu popisovat nebudu, jen povím, že jsem byl mile překvapen, takovému rozboru cesty a srovnání bych rád věnoval samostatný článek. Autobus zkrátka, i přes opravy na dálnici jel na čas až před Prahu, půl hodinu zpoždění nabral až při průjezdu městem na stanoviště Florenc. Co bychom byli za geotým, abychom neměli zjištěno, kde jsou v okolí Florence nejbližší kešky. Naštěstí to tam ještě docela dobře znám, dříve, ještě coby žák ZŠ, jsem do Prahy jezdil autobusem. Zjistil jsem, že okolí autobusového stanoviště se za ta léta skoro nezměnilo. Tak vedoucí naší výpravy Svatava se setkala s kamarádkou, kterou bych vůbec nepoznal, i když ona zas tvrdila, že jsem se nezměnil. No snad trošku jo, nenosím dupačky a nejezdím v kočárku… Nechali jsme tedy dámy na lavičce, aby si začaly sdělovat dojmy ze života a vyrazili za nedalekými poklady.
První nesl název Kostel Sv. Cyrila a Metoděje (GC1A5AC), jde o trojlodní románskou baziliku, jednu z těch rozsáhlejších církevních staveb ve městě, jejíž stavba probíhala v letech 1854-63, takže kostel není ještě relativně starý. Potěšila nás velikost krabičky, kde jsme zanechali naše samolepky a vzali si kartičky s kreslenými postavičkami. Po stejné ulici nás GPS vedla o pár set metrů dál, kde se nacházela Karlínská synagoga (GC1B1E5). Synagogu z roku 1860, bohatě zdobenou, jsme si prohlédli, keš našli a vydali se zpět na Florenc, podívat se, zda těm dvěma na lavičce ještě nevyskočily pusinky z pantů… Nevyskočily, pro tuto chvíli jsme se mohli všichni vydat do Stodůlek, místa našeho ubytování. To nám poskytla moje drahá sourozenkyně jménem Kamila. Asi si říkáte, že rodičové nebyli přo smyslech, já Kamil, sestra Kamila… no tak nějak se to sešlo. A protože mou sestřičku vždy lákal svit velkoměst, ocitla se v Praze. Ušetřili jsme za nocleh a spali pohodlně. Cestou do Stodůlek, což je sídliště na okraji Prahy, se k nám přidal ještě kolega Honza - Yogi, který už absolvoval nějaké ty eventy nadcházejícího geovíkendu, nesl si v batohu CWGéčka a v nohách nějaký ten kilometr. Ten večer jsme pouze zabrali přidělené postele, něco zobli a po příjemné koupeli všichni usnuli.
Sobota nás přivítala slunným dnem a byla to ne ledajaká sobota - byl to i den Honzových dvacátých narozenin. Ony vůbec ty víkendy byly dost náročné, před eventem slavila Karolínka proč bychom se neopivnili zas, že… Ale pivo je potřeba si zasloužit, proto nasnídat natáhnout boty a vyrazit za dobrodružstvím. Od bydliště mojí sourozenkyně je to kousek ke stanici metra Luka a ta, světe div se, má svou keš (GCWF30). Jde o stanici povrchovou, uvedenou do provozu 11.11.1994. Nástupiště je ostrovního typu, tj. koleje jej obtékají, jeho délka činí 368 m a celá stanice stála tehdy 177 milionů korun. Tam jsme v počtu 4 lidí, Honza, Karol, já a naše Adélka, která nesmí nikde chybět, nasedli do soupravy metra a přesunuli se o pár stanic dál, do stanice Hůrka, taktéž téměř na povrchu a jak jinak, se stejnojmennou keší (GC2WTDT). Tato stanice byla uvedena do provozu stejný den jako Luka, jen je kratší, měří pouze 300,6 m a postavit ji bylo levnější, přišlo to na 147,6 milionů korun. U této stanice jsme doplnili zásoby na cesu dál a vyrazili opět metrem na Smíchov. Tam náš tým opustil podzemí, alespoň na moment. Chtěli jsme získat keš Smíchovská synagoga, ale ta vzala za své, i přes docela solidní ukrytí. Za nehty nám uvízla pouze keš 14. října (GC1DZ6Y). Poblíž keše se nalézá farní kostel Sv.Václava a taky KFC, kde jsme si zašli na něco dobrého k pití. Pak nás čekal opět vstup do podzemí a přesun na Žižkov na první sub-event (takovýto veliký sraz se většinou skládá z více menších srazů) s názvem Danes in Prague/Dánové v Praze. Kladl si za cíl dokázat, že geocaching spojuje lidi, ať už jsou odkudkoli, což je další věc která se mi na tom líbí. Jak to tam asi vypadalo, nejlépe osvětlí toto video, na němž je vidět i Karolínka, jak mění CWG s ostatními: http://www.youtube.com/watch?v=-k6cOQKn5QA
Odevšud zněla angličtina, ale našinců se taky našlo dost. Vyměnili jsme nějaké dřevěné mince a jeden TravelBug. Jiný jsme si vzali s tím, že jej vezmeme na Moravu (což jsme dodrželi). Nedaleko se tyčil Žižkovský vysílač, dominanta Prahy, pamatuju si, že v minulých letech získala cenu Nejohyzdnější stavba a říkalo se jí taky Jakešovy vidle. Pod vysílačem je Židovský hřbitov a keš Mahlerovy sady (GCYCYX). Před keší bylo plno lidí známka toho, že v Praze je MegaEvent. Krabička šla z ruky do ruky. Potkali jsme zde také dva Ukrajince s trasovatelnými kódy na mikinách a taky nějaké ty Dány. Nedaleko vysílače, pro změnu v Riegrových sadech, probíhal další subevent s názvem Výměna CWG. Tam jsme se setkali i se známými tvářemi z Brna a opět obohatili naši sbírku dřívek, jakož i trasovatelných kódů. Po asi hodině zdržení naše kroky vedly opět na metro. Cestou ke stanici jsme čísli bodík (GC4HCH4) Náměstí Jiřího z Poděbrad.
Zapoměl jsem se zmínit o jedné věci - v Blansku se ten den konala silně tajená svatba jednoho našeho Kolejáka, Tomáše. Dohodli jsme se s pár lidma, že přesně v poledne budeme za něj držet minutu ticha. My to měli stylové, i se zvony Žižkovského kostela. Poslední pohled na vysílač a šup zase pod zem. Metrem a tramvají jsme se přesunuli do Holešovic, do dějiště subeventu Výjezdní zasedání bratrstva Zubaté žáby. Tento geotým z Bruntálu má jako maskota zelenou žábu s vyceněnými tesáky. Ve známost vešli svým eventem, kdy kačeři co se zaregistrovali, tuto žábu štafetově přenášeli republikou. Této kratochvíle my jsme účastni nebyli, pouze Honza. Zde však vládla dobrá nálada, opět nám přibyla nějaká kolečka a protože už se na některých členech projevil hlad, zasytili jsme žaludky a dali si i dobré pivo. A pak zase tramvaj a metro, následoval návrat na Smíchov, čekal nás subevent Království železnic a u něj i stejnojmenná keš (GC2BDC3). Království železnic je ráj každého Kolejáka. Jako muslim koná pouť do Mekky, každý Koleják by se alespoň jednou měl podívat zde. V podzemních prostorách komplexu Nový Smíchov naleznete zmenšenou republiku a její dominanty, ale hlavně vláčky a koleje. Najdete tu kopie vlaků EC, včetně stejných vozů i lokomotiv, v Ústeckém kraji i lodě na Labi a takové detaily jako taneční párty na zahradě, kde postavičky opravdu tančí, nebo dopravní nehodu a záchranáře, jak kohosi resuscitují. Prostě to stojí za to a my se zde dlouho nemohli vynadívat na tu nádheru. Ale museli jsme ven, čekala nás poslední zastývka a to keš Praha-Smíchovské nádraží (GCR6WR). Z místa kde keš je, lze pozorovat vlaky i celou stanici. Keš nám objevila Adélka, zatímco já vyfotil rychlík od Plzně. Ještě chvilku jsme sledovali trať a pa už šupem do civilizace. Setkali jsme se znovu s mou máti a její kamarádkou Jarmilou, ony celou sobotu zasvětily exkurzi po pražských lavičkách. Rozloučily se spolu a my se pak vydali zpět do Stodůlek. Mohli jsme se za ten náročný den odměnit oroseným mokem. Tak jsme vzali i mou sestru, nebo spíš ona nás a v nedaleké hospodě zapili Honzovo jubileum, aneb když se z „týnejdžra“ stane chlap… Ale opatrně, protože nás čekala ještě neděle. Unaveni a s pivem v útrobách jsme usnuli ten večer jako dřeva, přesně jako ty, co jsme měli v batohu.
V neděli nastal vlastně zlatý hřeb - GeoCoinFest v Holešovicích na výstavišti. U jeho bran nás opustil Honza, ale čekala naše známá „mudla“ Jarmila, když už má mít náročný víkend a v sobotu seděla, tak neděli prochodí. Zaplatili jsme 3x 140 korun a obdrželi cedulku s vlajkou ČR a velkým nápisem VISITOR, tu jsme museli mít zavěšenu na krku. Jen jsme si tam doplnili nick (přezdívku - tedy GeoKolejova.cz). Pak už jsme se mohli vydat do víru eventu. Probíhal v Křižíkově pavilonu, kde byl rovněž logbook. Logovalo se na barevné kachličky, z nihž se pak lepilo logo geocachingu. Zájemci si mohli i píchnout špendlík na mapu, ze kterého města přijeli. Podle množství špendlíků v Brně jsme uspokojeně zjistili že nás tam bylo dost. V tomtéž pavilonu probíhala akce 10 000 CWG - ty byly vystaveny na panelech kolem… no nevím, kde je ten Honza bude dávat až jich bude mít tolik a což teprv my. Kolem bylo vystaveno rovněž mnoho GeoCoinů, zájemci si i některé mohli koupit. I my si koupili nějaké a hlavně celiu sadu eventových CWG, čímž se naše CWG skóre zvedlo cca na 100 kusů. Do toho všeho vyhrávali The Beatles Revival a poté i ABBA Revival. My se přesunuli do nedaleké Stromovky, kde probíhala unikátní výstava GPS Maze Europe - Czech Republic. Tato výstava dosud byla pouze v zámoří, ale díky snaze České asociace geocachingu (ČAGeo), se stala součástí GeoCoinFestu. Jde vlastně o podobnou výstavu geocachingu, jakou děláme my, jen samozřejmě větší a s jinými exponáty. Výstava opravdu připomíná bludiště (maze), kde divák vidí co je potřeba ke geocachingu - GPSky, typy keší, vybavení pro hledání keší terénu 5, co do keší můžeme dát, co naopak ne, nebo dokonce jak vypadají noční keše. Ke všemu byly srozumitelné popisky i tištěný průvodce za stokorunu, ale toho jsme si nekupovali, protože to vlastně známe. Ale bylo to i tak zajímavé.
No a protože se čas nachýlil, pomalu jsme se vydali areálem k východu. Čekala nás cesta na Florenc a domů, do Brna. Na Florenci jsme se rozloučili s Jarmilou, která, dle výrazu, nevycházela z úžasu, kam že se to vlastně byla podívat a že lepší asi byly ty lavičky v sobotu, pak se zavřely dveře žlutého autobusu, blonďatá Lenka rozdala sluchátka a… skončil megaeventový víkend, jelo se do reality. Vezli jsme si množství bodů, stovku dřev a skvělých zážitků. My busem, Yogi po koridoru vlakem… Tak kampak se vydáme příštím rokem?
Text a foto: Kamil Kyzlink