21.4.2013 Geo (vý)let Modřice-Maloměřice
Náš kolejácký kolega Honza, ve světě hledačů keší známý jako Yogi_CZ, se pátrání po pokladech věnuje asi o měsíc déle, než náš tým. Ale jeho skóre nálezů už má čtyři cifry. Možná v tom tkví lepší domácí příprava, nebo více času, kdo ví. Ať tak, nebo tak, když nám tu neděli zavolal, zda bychom se nepřidali objevit pár brněnských lokalit, kývli jsme. I přes skutečnost, že naše původní plány udávaly jinou destinaci. Ale odpoledne s Honzou zavánělo dobrodružstvím víc, byť jsem počítal s tím, že budu pořád trošku vzadu. Důvod je prostý, Honzovy i Karolíniny kroky v honbě za poklady, jsou v jistém nepoměru s mými. Vysvětlením je délka dolních končetin mých a jejich… Ale jak by řekl jeden bývalý Koleják - co už.
Náš dvojtým se zformoval jak jinak, než na hlavním nádraží v Brně. Honza nastínil trasu, následoval přesun „šalinó“ do Modřic, když už teda zmiňujeme hantec, Modřice jsou známy též jako „Blauchec“ (z německého blau - modrá). Od konečné bylo nedaleko k první zastávce - keši zvané Maruszka (GC410QT). Než jsem se mohl nadechnout, naši dva udatní hledači, mizeli kdesi v propasti… No co, měl jsem batohy a pár věcí od nich, kdyby hrdinně zahynuli, mohl bych jim udělat muzeum, nebo aspoň koutek v našem budoucím muzeu… Já na sebe prozrazuji, že mám pud sebezáchovy na vysoké úrovni, neumím lozit na stromy, nenávidím skály a do kopce upřednostňuji dopravit se lanovkou, čili v takových případech hlídám věci a pomůžu identifikovat případné ostatky, nebo, v lepším případě přivolám pomoc… Ulevilo se mi, když se Karol s Honzou z prolákliny vynořili, plní dojmů z nalezené schránky. Abychom dopřáli dojmy i vám, více neprozradím a zkuste si to sami. Uzavřete životní pojistku, vezměte si čelovku, svačinu a plenky Pampers a… my jdeme dál.
Dál přes jakési pole, kde ještě nevzrostl klas, nechtěl bych zde jít v době žní, kdesi v dáli se rýsuje místo s keší (GC2J8H) U skřivánka. Ten, kdyby si chtěl vrznout, nemusel by zmrznout, protože počasí ten den přálo výletníkům, i nám. Možná jen bych být autorem, dal na místo o mnoho větší schránku. Ocenili jsme ale nádherný rozhled do krajiny - na jedné straně jakési haly v daleku, na straně druhé siluety Petrova a Špilberka. S už dvěma body v kapse náš tým vystoupal polem ještě malinko výše, ke keši Památné kameny 1 – Moravany (GC3TW25).
Památný kámen stojí kousek od Moravan na Sněžném vrchu. Původně stával u cesty z Moravan do Přízřenic, dnes stojí v poli nedůstojně hyzděný ochrannou skruží výškové značky státní nivelace. Kámen má rozměry 120 x 80 x 25 cm a je na něm reliéf řeckého kříže. Toto místo je zajímavé, možná až malinko mystické, tedy až na jednu čistě moderní věc a to betonovou skruž a i sem by se dala jistě ukrýt krabička větších rozměrů. A Honza stoupal ještě dál a nejen to - byl kolegiální a i když my jsme od keše Panorama cache (GC2VTF1) byli 600 metrů a on byl tím, co k ní došel, zapsal nás taky. A prý jsme ani o mnoho nepřišli, schránka prý zela prázdnotou a byla ve zbědovaném stavu. Nicméně pohledem na místo odspoda, se dal vytušit důvod názvu, pro krásný výhled odshora. Opuštěli jsme tedy úrodná pole cestou zpět do civilizace. Další cesta měla vést až do Židenic, což je na opačné straně, než jsme se zrovna nacházeli. Bylo rozhodnuto přepravit se vlakem, z důvodu časové nenáročnosti. Honza taky říkal něco o pivu, jak jsem se přesvědčil, na to jsem si ještě počkal. Honza cestou bodoval keší Modřické vláčky, tu již my v nálezech máme z dřívějška. Naše sestava měla okolo dvaceti minut na regeneraci sil, do příjezdu vlaku a další čtvrthodinku cestou do Židenic. Zde nám Honza pomohl vyzvednout poklad Brněnské pivovary V. - Klášterní pivovar Zábrdovice. Šlo o schránku mystery, jejímu nalezení předcházelo luštění kvízu s pivní tematikou, ten jsem vyluštil já, už před časem. Kdo by si chtěl zkusit jít pro poklad, může to zkusit. GC kód je GC3BHVO. Neradím vám však jít to vyzvedávat po pivech v útrobách. Při luštění si pivko klidně dejte, to ničemu nevadí. Krabička je na zajímavém místě a bacha na lidičkové, kterým se v této aktivitě říká mudlové… jasně, ozvali se fanoušci Harryho Pottera, správně, inspiraci geocaching bral právě tam. Jen s tím rozdílem že tam neuměli čarovat, zde používat GPSku a nalézat krabičky. My se přesunuli mezitím k multikeši Kostel CCE – Židenice (GC49TMY). Jde o multinku věnovanou Kostel českobratrské církve evangelické.
Něco málo o kostele: Kostel českobratrské církve evangelické v Brně-Židenicích byl postaven v letech 1934–1935. Počet českých evangelíků v Židenicích postupně narůstal, takže v roce 1921 zde byla založena samostatná kazatelská stanice, která prováděla bohoslužby v různých provizorních prostorách. V nově stavěné části Židenic získali evangelíci pozemek mezi dnešními ulicemi Jílkovou a Konečného, kde roku 1924 vystavěli vlastní modlitebnu. Již brzy ale tato stavba kapacitně nepostačovala, proto se objevily plány na stavbu kostela.
Mezitím se z kazatelské stanice v roce 1929 stal farní sbor a v Konečného ulici vznikly dva činžovní domy určené pro budoucího faráře. Stavba chrámu v Jílkově ulici podle funkcionalistického projektu architekta Miloslava Tejce byla zahájena v srpnu 1934, kostel byl slavnostně otevřen 2. července 1935 za přítomnosti synodního seniora Josefa Součka. Kostel byl začleněn do zástavby rodinných domků v Jílkově ulici. Je orientován podélně a jeho průčelí je funkcionalisticky strohé. Nejvýraznějším prvkem je nevysoká hranolová zvonice. Chrám byl těžce poškozen při bombardování Brna 25. srpna 1944, k jeho obnově došlo na jaře následujícího roku.
Českobratrský kostel je zapsán na seznam kulturních památek České republiky. Pod pojmem kostel, si vždy představím stavbu honosnou, s věží, křížem na vrcholku a hodinami. Zapomínám, že i náboženští vyznavači jdou s dobou a kostely získávají moderní podobu, jako tento. Jít kolem něj a nevědět, že je to církevní stavba, ani by mě to nenapadlo. Multinka patřila do kategorie těch lehčích a zakrátko nám vydala poklad v podobě filmovky s kilometrovým logbookem. Aspoň bylo kam se zapsat a poznat přitom zákoutí Židenic. Nedaleko kostela jsme objevili zastávku MHD, z níž jel bus, co se zrovna hodil pro přesun do Maloměřic. Tam na nás čekala finálka Ježkova tajemná cache (GCYH7P). Celá multikeš je situována do okolí seřadiště v Maloměřicích a finálka je uložena v místě, které kdysi bylo funkční pro veřejnost, jako nedílná součást nádraží, co tu fungovalo. Pro vyzvednutí potřebujete trošku odvahy a možní i injekci proti tetanu. Neškodí baterka a voňavka - ta teda jako nepovinná součást výbavy. Každopádně Honza po opuštění místa úkrytu vypadal jako horník, co se právě vrátil ze šichty na dole Staříč. Až na to, že horníci nesmrdí. Když dorazili i další kačeři a jeden uvedl, že jej čeká šichta na nedalekém stavědle, nevěřil jsem, že tam taky poleze. Objevit na místě místo keše mrtvolu, by mě vůbec nepřekvapilo. A kdo ví, jestli jméno Ježek v názvu keše, má něco společného s člověkem, jehož most teď opečováváme v Blansku. Pokud ano, pak byla povinnost tuto keš zdolat. A mohlo se jet na kýžené pivečko… konečně! Jazyk se mi lepil na patro, takže restaurace Svitava na Staré osadě, byla něco jako oáza pro karavanu. Honza zatím trochu vyčichl a po umytí rukou už vypadal i jako ostatní hosté restaurace. Vypil s námi pivo a odebral se k domovu, neboť vidina jídla a vany (nebo naopak?), byla pro něj lákavější, než další chvíle s námi.
A my, když jsme byli tak rozjetí, jsme se ještě rozhodli si někam zajet. Konkrétně blíže Karolínině bydlišti, které mi dlouhou dobu působilo psychická traumata. Nedaleko je park, v parku domeček, v domečku dalekohled… prostě Hvězdárna a planetárium Brno (GC48Y6R). Právě hvězdárna na Kraví hoře je jednou z těch mála zajímavostí, co Brno nabízí, tím nechci říct, že by Brno nebylo zajímavé město samo o sobě, keší tu je více než dost. Při vyzvedávání této schránky je třeba dát pozor na pejskaře a mládežníky courající se po parku. Jinak je to pohodovka, nehrozí lámání nohou, ani rukou. Z nedaleké konečné tramvajové linky číslo 4, jsme se pak přesunuli ještě na keš Konečného náměstí (GC258Z3). Jde o multikeš, jejíž finální souřadnice se nám dostaly do rukou. Již jsme zde byli, ale krabičku jsme nenalezli, hledali jsme asi zbrkle, protože najednou byl poklad na světě za pár chvil. To už bylo venku šero a my dosti utahaní z tohoto letu napříč Brnem. Protože to byl opravdu let. Jak jsem říkal, s Honzou to vlastně ani jinak nejde…
Text: Kamil Kyzlink
Foto: Honza Nekvapil a Kamil Kyzlink