Kolejová - občanské sdružení příznivců kolejové historie a současnosti

22.8.2013 S Gajdalou a georobotky nejen po stopách Napoleona

A máme tu další pojem z „kačerské hantýrky“ na úvod. Georpobotek - nehledejte v tom žádného technického pomocníka, to by se hra prodražila. Jako georobotci jsou označovány mladší děti. Dle mého názoru proto, že bez zábran vlezou i tam, kde má dospělý hledač problém, nebo i strach. Takové dítě v touze najít poklad opravdu vleze kamkoli a zdolá cokoli. Asi tak, jako když právě policejní robot hledá výbušninu.

O naší tetě ve světě hledačů keší známé jako Gajdala, už tu řeč byla. A ona si na prázdniny sehnala hned čtyři georobotky. Jako obětavá babička hlídala početnou smečku vnoučat. Inu, na mě jakožto už přestárlého synovce si taky čas udělá, ale asi by mě už nerada hlídala, nemohla by mě už tak komandovat, ani se se mnou mazlit, vypadalo by to trošku divně…. Ale ať tak, či tak, jednou je to naše geokolegyně a má pořád hlavu plnou nápadů, proto slovo dalo slovo a vznikla z toho malá výprava, do níž bylo možno zapojit i armádu georobotků. Taková výprava by se samozřejmě neobešla bez Jardy Řehůřka, nám už známého kačera bez bázně a hany. Už jsme se těšili na opětovné setkání. Protože bylo odpoledne všedního dne, spojení do Šlapanic, na místo srazu bylo více než nádherné. Vlaky navazovaly, takže jsme z Bílovic byli za slabých 45 minut v cíli. Jarda nás zasypal spoustou otázek ohledně geocachingu, které prý si poctivě připravoval. Posléze z něj taky vypadlo, že se znám s jeho synem, neboť ten nějakou dobu pracoval ve firmě našeho místopředsedy Zdenka. To jen tak na okraj, no svět je opravdu malý a kačer se v něm neztratí, o Kolejácích ani nemluvím.

Protože naše geovýprava čítala deset lidí (Gajdala, její partner, 4 georobotci, Jarda, jeho žena a my s Karol), užili jsme dvou automobilů. S Jardou a jeho ženou Květkou jsme se vezli my z GeoKolejové a nejstarší georobtka z týmů Ropáčků z Brna a před námi brázdil okresní silnice koráb Gajdaly a zbytku výpravy.

Dorazili jsme do katastru obce Kobylnice a vydali se ke keši s názvem Kobylnický splav (GC19WRK). Ke keši jsme šli podél plotu obory, kde prý je možné vidět i bílé jeleny. Asi si však užívali někde s laňkami. Keš je opravdu dost dobře ukrytá, člověk při jejím vyzvednutí musí vynaložit víc fyzické námahy a tak pro ni šel Jarda. Vnitřek keše trošku zvlhnul, v rámci možnosti jsme jej tedy vysušili a zapsali se na námi doplněný papír. Poté děti otrhaly pár špendlíků z nedalekého stromu a vydali jsme se zpět k vozům. Čekala nás keš Pod radarem (GC30774) nedaleko Sokolnic. Je věnována radaru RAT-30, jež je součástí protivzdušné obrany našeho státu a států EU. Radar připomíná obrovský kopací míč na podstavci. Cestou ke keši mezi poli stihla Gajdala „napajtlovat“ i pár kukuřic - jak jsem se později dozvěděl, nebyly k jídlu. Keš našel jeden z georobotků a protože byla skoro prázdná, dali jsme do ní pár drobností. Pod bystrýma očima radaru na kopci jsme se vraceli k autům, abychom navštívili keš Mohyla míru (GC1AKZF) i stejnojmenné památné místo. Na kopci nedaleko Ponětovic a Práce, stojí památník vítězné Napoleonské bitvy u Slavkova. V jeho těsné blízkosti se nachází i muzeum bitvy. A taky keš velikosti micro, kterou už kromě nás a Jardy, měli všichni nalezenu. My s Karol jsme na mohyle nikdy ještě nebyli, tak jsme se kolem prošli, prohlédli si co stálo za shlédnití a opět nasedli do vozidel, abychom se vydali zpět do Šlapanic. Tam jsme, jako při minulé výpravě, rozebrali celou akci, mimo jiné si Jarda opsal čísla TB, které jsme přivezli na ukázku. Poseděli jsme, hodili do útrob nějaké to sousto a okolo sedmé jsme společně s Jardou a Květou usedli opět do auta, abychom se přiblížili k Brnu. Gajdala nám zamávala s tím, že se zase v brzku někam vypravíme. My ještě cestou na Novolíšeňskou vyzvedli finále multikeše Slatina, tu měl Jarda odlovenu, tak nám prozradil kde je. Takže bilance 4 body a spousta skvělých zážitků, které snad naše kolegy nerozpláčou, až si o nich budou číst…

Text a foto: Kamil Kyzlink a Jarda Řehůřek

Copyright © 2009 l Design by Iva "Smajlenka" Svozilová