13.-20.7.2013 (Geo)dovolená na Pastvinách
Jsou různé možnosti jak trávit dovolenou, mnozí jezdí k moři za těžké peníze, válí se u vody a čučí na kulatý obzor, mnozí vezmou kolo a někam vyrazí…. Znám lidi, co každý rok vymýšlí exotické destinace, i ty co každým rokem navštěvují stejné pobřeží a na pláži mají v písku už vytlačený důlek. Nic proti nim, ale zrovna já mám radši naši republiku. Je zde plno krásných míst i zákoutí a neustále máme co objevovat. O prázdninách už léta jezdíme do Orlických hor, kousek nad přehradu Pastviny. Je zde stejnojmenný penzionek, co kromě klidu a dobrého jídla nabízí i jiná vyžití. Od té doby co se věnujeme geocachingu, se už zde vůbec nenudíme. Zatímco dříve jsme jezdili nejvýše ve dvou, letos se nás domluvilo hned pět a Kolejáci měli přesilu. Zjistil jsem, že trávit dovolenou s jedním z rodičů, není zas tak velký opruz, jak mnozí mladší tvrdí. Jela tedy moje drahá matinka, dále GeoKolejačka Karolínka s naší stromovou specialistkou Adélkou a můj dobrý kamarád ze severu republiky Petr. Měl jsem tedy nevýhodu, moje drahá polovice spala v jiném pokoji, ale tak vše zlé je k něčemu dobré. Díky veliké výluce, co v Brně probíhá, byla doprava trošku komplikovaná, ale dojeli jsme v pořádku. Zjistili jsme, že penzion stojí, i že nastaly nějaké menší změny. Vydatně jsme povečeřeli a hned šli omrknout terén, kam další den. Na penzionu jsme potkali i dalšího kamaráda z loňska, taktéž tam byl s máti. S tím rozdílem, že zatímco my o naší máti skoro nevěděli, ta jeho stála neustále za ním a ač mu je skoro čtyřicet, chovala se k němu, jako by mu bylo deset. Usoudili jsme se zbytkem týmu, že máme dvě možnosti, jak mu pomoci. Buď jí nasadit betonové boty a svrhnout jí do přehrady, nebo jeho někam vytáhnout. Zvítězila druhá možnost.
V neděli 14.7. hned po snídani jsme společně nasedli do jeho auta a vydali se směr Letohrad, větší město vzdálené od Pastvin asi 7 km. Kolega Martin, byl naprostým mudlou, o geocachingu nevěděl zhola nic. Dostal tedy rychlokurz o co že jde, když už má s námi jezdit, byl seznámen s pravidly i zvyklostmi a s tím jak asi hledat. První tamní poklad nesl název Letohrad-železniční most (GC1CKA4).
Letohrad vznikl v roce 1950 sloučením čtyř samostatných obcí – Kyšperka, Orlice, Kunčic a Rotneka, jejichž historie sahá hluboko do středověku. Hrad Kyšperk se poprvé objevuje ve Zbraslavské kronice v roce 1308. Dominantu náměstí tvoří zámek a barokní kostel sv. Václava s ojedinělou štukovou výzdobou z konce 17. stol. Návštevníky prijíždející do Letohradu upoutá barokní kaple sv. Jana Nepomuckého na Kopečku. V 19. stol. se rozšírilo sirkařství, které je doloženo dokonce o tri roky dříve než v Sušici, Kyšperk získal přízvisko „sirkařský“. Výstavba železnice přinesla rozmach textilního průmyslu. Po 2. světové válce se město měnilo v moderní sídlo s významným elektrotechnickým průmyslem (výrobce jističů – spol. OEZ) a železnicním uzlem. Dnešní Letohrad těží zejména z bohaté historie a krásné, nezničené prírody, je východiskem pro zimní i letní turistiku v Orlických horách. Další rozvoj turistického ruchu podporí nová cyklostezka spojující Letohrad a Ústí nad Orlicí. Letohrad se vyznacuje bohatým kulturním a společenským životem: Kopečková pouť spojená s multižánrovým Poutfestem, Mezinárodní hudební festival a jeho doprovodné akce – Kaskády výtvarného umení a koncerty folkových a country kapel na Kopečku, letní strašidelné prohlídky zámku a parku, Svatováclavská pouť či tradiční honění kohouta na Kunčicích jsou jen stručným výčtem zajímavých podniků. Nekolikaletá spolupráce s Klubem autorů literatury faktu vynesla Letohradu přívlastek „Město literatury faktu“. Velký prostor má ve městě sport. Populární je biatlon, letohradské odchovance mužeme videt na mistrovstvích světa a Evropy i na olympijských hrách, oblíbený je fotbal ci hokejbal. Nejen zimním radovánkám je určen nový lyžařský areál na Kunčicích.
Keš velikosti small je zde umístěna v okolí řeky Orlice. Chvilku jsme museli hledat, dokonce i Martin se přidal a zkoumal geoobjekt tak, až si sedřel ruku. Ale poklad jsme nakonec objevili. Karolínka si z něj vzala sponky do vlasů a za nechali jsme zde týmové CWG a několik našich samolepek. Naše další cesta vedla na Husovo náměstí. Zde jsme byli už loni, ale bez úspěchu. Při letošní zastávce jsme taky odjeli s prázdnou. Keš tam buď není, nebo je fakt dobře schovaná. Přemístili jsme se tedy k pokladu s názvem Hotmarova kaplička (GC36PHP).
U cesty vedoucí z Kyšperka do Šedivce stojí malá kaplicka Panny Marie. Jak letopočet na její zdi hlásá, byla postavena roku 1680. Dal ji vystavět místní rodák Vilém Hottmar, celní úředník ve Vysokém Mýtě. Kaplička patří mezi nejstarší místní památky. Tato půvabná památka se stala nejednou námětem řady malířů. Díky svému krásnému položení a kamennou lavičkou s pohledem na město se stala častým cílem nejen turistů a věřících poutníků, ale i lidí místních, kteří k ní směřují na svých procházkách. Zde jsme velmi brzy nalezli krabičku velikosti mikro. Plánovali jsme najít schránku věnovanou vyhlídce na město, nenašli jsme k ní však vhodnou cestičku, proto se Karolína vydala pro jinou s názvem Letohrad (GC17Q4) městečko s bohatou historií, které se až do roku 1950 jmenovalo Kyšperk. První zmínku nalézáme v roce 1308. Nejvetší rozvoj zaznamenalo město v 17. století za hraběte Hynka Jetricha Vitanovského, který zde nechal vystavět barokní zámek a kostel s ojedinělou štukovou výzdobou. Dominantou náměstí je barokní Mariánský morový sloup. Náměstí také zdobí dvě podloubí. Letohrad leží v nádherném údolí, obklopený krásnou nezničenou přírodou. Návštevníky láká barokní kaple sv. Jana Nepomuckého, přírodně krajinářský park s empírovou kašnou, altánem a umělou jeskyní s vyhlídkou. S historií města se seznámí v Městském muzeu, které mimo jiné vlastní i originální Napoleonovy saně a turistickou novinkou je soukromé Muzeum řemesel. Od podzimu roku 2002 je možné také navštívit první část zámecké expozice. Každoročně se v Letohradě pořádá slavná Kopečková pouť, Mezinárodní hudební festival, Kaskády výtvarného umění a mistrovství CR v biatlonu na kolečkových lyžích.
Přes Letohrad vede i stezka s názvem Údolím tiché Orlice. K ní se vázala i stejnojmenná keš (GC3JJ9B). Na ní bylo zajímavé pouze místo u Orlice a nedaleký silniční most, na němž byla přidrátovaná pneumatika z motorky s fotkou nějakého mladíka, zvící, že zde vyhasnul jeho život na pekelném stroji. Teď mě asi Petr, můj dobrý kamarád a taktéž motorkář nepochválí, když řeknu, že kdyby jezdil vlakem jako my, asi by ještě žil... Poté už jsme se vrátili na penzion, protože nás čekal oběd - svíčková s knedlíčky, to já nemohl odolat. Samozřejmě si Marťas po návratu vyslechl litanie od maminky, kde že tak dlouho byl a proč je proboha odřený. Vzpoměl jsem si na reklamu na Granko, jak maminka nese svému synovi kakao do postele a žvatlá na něj. On ji pak odbyde, že je mu čtyřicet... Inu má to chlapec těžký. Po obědě nám naše mátinka, co zůstala na penzionu sdělila s radostí ve tváři, že nám našla kolegyni. Že když si šla sednout na terasu před hotýlek, dala se do řeči s dívčinou, z níž vylezlo, že taky loví. A nejen to, imponovalo mě i její povolání - Jacksonka78, občanským jménem Michala, je totiž řeznice a maso, to je moje slabost. Hned jsme si vyměnili zkušenosti, milá Míša teprve začiná, ale už měla po kapsách několik TravelBugů, takže neopsat si čísla by byl hřích. A hned odpoledne jsme opět sedali do auta, tentokrát právě s ní a zase hurá do Letohradu. Zkoušeli jsme znovu Husovo náměstí a opět bez bodu a pár keší, co už máme a ona ne. Navíc jsme si připsali bod za keš Muchova lípa (GC357J9).
Tato lipa byla predlohou Alfonsi Muchovi k jednomu z platen Slovanske epopeje - Přísaha omladiny pod Slovanskou lipou. Plátno vznikalo v době působení malíře v Kyšperku (Letohrad) o prázdninách r. 1934 a 1935. V té době zde vznikl i obraz Dobytí Nymburka husity. Dokumenty z Muchova pobytu, kresby a studijni skici jsou uloženy v letohradskem muzeu. Kostel na Orlici(GC1R8D5). Keš se nalézala u kostela Nanebevzetí Panny Marie. První zmínka o prítomnosti kostela v techto místech pochází ze Soupisu far diecéze Pražské, kterou dal porídit v letech 1344 - 1350 Arnošt z Pardubic. Tento kostel byl za husitských válek znicen a tak byl v roce 1450 vystaven nový, který vzhledem ke zdejší náboženské situaci sloužil českým bratřím. V letech 1497-98 byly pro tento kostel ulity dva zvony, které se dochovaly dodnes. Po rekatolizaci českých zemí v roce 1620 byl kostel ponechán prázdný (místní jej totiž meli stále spojený s českými bratry, jako další duvod bylo udáváno to, že zde byl roku 1627 zastrelen farář Petr Záruba). Budova kostela tak postupne chátrala, až bylo nakonec rozhodnuto o stavbe nového kostela na tomto místě, a tak byl 5. 6. 1709 položen základní kámen baroknímu kostelu, který zde mužete videt i dnes. Stavbu řídil kyšperský stavitel Andreas Casteli, který tu byl nakonec roku 1714 pochován. K výzdobe patří tři oltáře, které roku 1712 darovala manželka hrabete Libštejnského z Kolovrat, a křížová cesta od Jana Bergela (dvorního malíre Marie Terezie), darovaná 1759 z kláštera v Králíkách. V roce 1862 byly puvodní baňaté veže kostela přestaveny na nynější vyšší špičaté. Na vnější zdi mužeme videt náhrobní desky majitelu ze 16. a 17. století, které sem byly v roce 1919 premísteny z podlahy kostela, aby nechátraly sešlapáváním.
V keši jsme objevili slevovou kartičku jakéhosi sexshopu, uvažovali jsme, zda ji nevzít Martinovi, který zatím dlel s maminkou na penzionu, ale pak jsme to zavrhli a nechali ji jinému kačerovi. Míša byla zklamaná, že už na ni nepočkaly trasovatelné předměty. Inu přijeli jsme pozdě. Poslední keší toho odpoledne byla schránka s názvem Na skalce (GC40QYF). Pro tu se obě holky zanořily do lesa a bylo slyšet jen praskání větví a výkřiky. Po dvaceti minutách jsem vzdal čekání na kopci a šel k autu. Dvě kačerky přišly vzápětí s blaženým výrazem, že kešku našly. Míša si v hlavě nesla trochu fauny v podobě místního pavoučka a zážitek, kterak málem sjela po zádeli do Orlice, nicméně bod byl doma. Spokojen dorazil náš tým na penzion. To nám vytrávilo a chutnala večeře...
Další den Petr potřeboval vyřídit něco v bance. Nejbližší bankovní dům sídlí v Žamberku. Po snídani jsem narychlo našel jednu keš, co by se dala ulovit cestou zpátky. Nesla název Budoucnost Žamberka, ležela blíže tamního koupaliště a provedení teda nebylo nic moc. Hlavně, že byl při pondělku bod. Večer jsme my s Petrem jeli navštívit okresní město Rychnov nad Kněžnou a holky se zatím po večeři dohodly, že vyrazí za kešemi. O tom vám poreferuje GeoKolejačka Karolínka... Jak již nastínil Kamil, původně jsme se chtěly jet koupat do Žamberka, ale jelikož jsme přišli již dost pozdě na večeři, rozhodly jsme se tedy vyrazit na kešky. Vyrazily jsme hned po večeři první keší byla Sousoší sv. Trojice v Líšnici (GC3842B) velikosti regular a tudíž jsme v ní tušily předměty k výměně. Adélka neohroženě vyrazila k místu kde se měla keš nalézat a vzala to po zadku až dolů, naštěstí nezahučela do vody. Já to vzala opatrněji krajem a keš jsem nalezla, krabička obsahovala nepřeberné množství CWG, ale i trasovatelné předměty, jeden z nich si vzala Míša (Jacksonka78), když jsme si vybraly CWG na výměnu a svoje tam zanechaly, vrátila jsem keš na svoje místo pro další kačery. Vyrazily jsme k další keši s názvem Vyhlídka u kříže (GC2TH60) - keš byla téměř u silnice, tentokrát zabodovala Míša, keš byla pěkně zamaskovaná. Zapsaly jsme se a vydaly se k poslední naplánované keši Tady byla Orlice III. (GC293XH), tato keš nás potrápila, nejdříve jsme zastavily u kukuřičného pole a vydaly se po svých ke keši, ale šipka GPS ukazovala dolů do vesnice a srázem se nám fakt jít nechtělo, tudíž jsme se vrátily ke geovozidlu a zkusit jinou trasu, jak se ke keši přiblížit, to jsme míjely místní hospodu, kde venku posedávalo pár štamgastů, když jsme tudy jely poprvé ani to nezaregistrovali, ale ani tentokrát to nebyla ta správná cesta a tudíž jsme se vracely zpátky a opět kolem zmiňované hospody, když jsme tudy projížděly po třetí, už si nás prohlíželi, co že to tady jezdí auto sem tam. Pak už se nám konečně podařilo napojit se na správnou cestu, keš jsme sice odlovily, z jiné strany, ale byla naše. Dojely jsme totiž k soukromému pozemku, hlídanému kamerovým systémem, v ohradě se poklidně popásaly ovečky, my to vzaly přímo za šipkou přes sad, který patřil k pozemku. V autě hlídala mamka, a když už z domu vyšla nejspíše majitelka onoho pozemku zjist, co tam asi děláme, vracely jsme se s bodem zpátky. Při cestě nazpět jsme opět musely minout restaurační zařízení, a tak to si asi muselo místní osazenstvo myslet, co že je to za blázny co jezdí sem a tam, ale co, hlavně tři bodíky byly doma a užily jsme přitom srandy dost, a to je hlavní ne?
Poslední náš dovolenkový poklad jsme nalezli ve čtvrtek 18.7., při návratu z koupaliště v Žamberku. Šlo o keš Bratrský Žamberk a kněz Michael Žamberský (GC2EZP1), jak už název napovídá, jde o keš věnovanou Jednotě bratrské, jejímu působení a stavbám ve městě. Chvilku jsme bloudili městem, než jsme trefili tu správnou odbočku. Adélka měla zrovna Den NE (to u ní znamená, že na každou otázku drze odsekává NE!, případně neodpovídá vůbec a prostě je na pár přes hubu. Tyto záchvaty dostává vždy nenadále a stejně nenadále odeznívají), takže zůstala v autě. Ke keši jsme došli neomylně podle geodálnice. Provedená byla dobře, ale časté nálezy se již vydatně podepsaly na krabičkách a už vůbec jsem nepochopil, proč v tak velké keši byl logbook v podobě kilometrového proužku papíru. Na penzion jsme se tedy vrátili vykoupaní a ještě s bodem v kapse.
Pátek jsme chtěli sice zasvětit taktéž lovu keší a to v Rychnově. Využít jsme chtěli Martina a jeho auto, ovšem jeho maminka-inspektor, jej opět udolala argumenty o čerstvým vzduchu. Šlo se tedy na přehradu.
Pobyt se letos opět vyvedl, nalezli jsme o dvě keše víc, než loni a ještě poznali další nadšenou kačerku. Když k tomu přičteme celotýdenní nádherné počasí a výborné jídlo, s uspokojením lze říct, že nějaká dovolená u moře, kde jsou davy lidí, ve vodě zákeřné potvory a drahé pivo, se tomu vůbec nemůže rovnat...
Text: Karolína Brožová, Kamil Kyzlink
Foto: Kamil Kyzlink