12.-19.7.2014 Pastvinské putování
Jak jsem psal v loňské reportáži, patříme mezi lidi, kteří mají jedno místo pro svou dovolenou. Tedy, jezdíme i jinam, ale nejraději do krajiny okolo vodní nádrže Pastviny. Podle toho co vím, tak o existenci této přehrady ví docela málo lidí. Nebo možná jsem se zrovna ptal jen těch, co nevědí.
No, ať je to jak chce, po roce nás opět přivítal přívětivý personál penzionu Pastviny, i jeho útulné pokoje. Potěšující byl i fakt, že nejen my sem jezdíme pravidelně, ale i další lidé se sem vrací. Třeba můj dobrý kamarád Petr nebo Martin z Prahy.
Při pobytu nad přehradou jsme měli o náplni jasno, věnovat se hlavně hledání keší. Kdyby byl zájem, chtěli jsme zapojit i další přítomné. Už doma jsem přišel na to, že někdo založil novou keš zhruba 160 m od penzionu, což potvrzoval i údaj naší GPS. Keš s názvem (GC4RF49) Pastviny u Sv. Jana, ležela nedaleko a byla naším prvním geobodem z pobytu. Vydali jsme se na ni po večeři ještě společně právě s Petrem a ještě s hochem až ze severu Moravy. Už v popisu je od ostatních napsáno, že krabička je dost špatně zaměřená. Díky tomu bychom ji asi hledali o dost déle, ale Petr všude vleze, je trošku výraznější postavy, takže za moment se ozval jeho rozvážný klidný hlas: „Prosím, tady to máte, vemte si to.“ Škoda, že ho geocaching tolik nebaví, protože když jde s náma a zapojí se, tak najde. Potěšení z prvního bodu jsme Petra přemluvili aby s námi zajel ještě k hrázi a nedaleké keši Tvrziště Nekoř-Vejrov (GC2D3VC). Tuto keš už jsme hledali 3 roky, pokaždé co zde v létě trávíme čas. Byla i Petrovým neúspěchem, když jsme se pro ni vydali jeden rok spolu. Letos vybavení dokonce dvěma GPSkami, jsme trefili správnou cestu a zanedlouho se od svahu drápal Petr s krabičkou v ruce. Komu čest, tomu čest a první den, ani ne za hodinu nám (ne)dobrovolný kačer Petr připsal 2 body. S uspokojením jsme mohli usínat.
V neděli po snídani jsem pro nás připravil začít sérii keší Údolím Tiché Orlice. Jde o sérii umístěnou podél cyklostezky mezi Ústím nad Orlicí a Letohradem. Ta vede skoro souběžně se silnicí a železniční tratí mezi oběma městy. Je to opravdu moc hezké údolí okolo řeky, ve stínu lesů a keše nejsou zase až tak terénně náročné. Vyrazili jsme autem, abychom se stihli vrátit do oběda. (Jo to je nevýhoda plné penze, ale tak proč si nedopřát že...) Začali jsme úvodní keší série s názvem Na Donu (GC3JFNF). Startujeme Na Donu, neboli v části města Ústí nad Orlicí zvané Na Tiché Orlici. Zde začíná krásné Údolí Sejfů, ale Oušťáci zde znají především hospodu Na Donu, která je čas od času funkční a bývala hojně navštěvovaná. Nás zde bude především zajímat první most, kde je uložená první keška a který při našem putování po stezce navštívíme.
Auto jsme nechali tam, kde to šlo nejblíže keši a zbytek došli po svých. Po úspěšném nálezu jsme se vydali k další krabičce s názve Povodňová lávka (GC3JG49). Ta leží na území obce Černovír a funguje vždy, když přilehlou silnici zaplaví voda z Orlice. Tam jsem slavil úspěch já - po dlouhé době. Petr zatím s jeho typicky klidným výrazem sledoval naše počínání u zaparkovaného auta. Jeho pohled jako by pokaždé říkal „magoři“. A přesto se s námi trpělivě po keších vydává. Další keší, tentokrát mimo sérii byla keš s názvem Celní úřad u Lanšperku (GC3JE1F). Na místě kam nás dovedly naše navigace prý v období Druhé republiky ležel hraniční přechod do německé Říše. Dnes tudy vede cyklostezka a trať. Karolína se vydala hledat, celou ji pohltila okolní tráva, zatímco Petr se rozhlédl jako generál na bojišti, zhodnotil situaci a rozvážně se zeptal: „Ty hele, co to je támhle na tý traverze...?“ A bylo to doma. V keši jsme nalezli i TravelBug (TB), nějaká mini policejní pouta, vzali jsme je s tím, že je přivezem k nám, na Moravu. Čas se nachýlil, rozhodli jsme se pomalu se vrátit na penzion. Cestou jsme vyzvedli ještě keš (GC1A1RV) Golf Hnátnice. Jak z názvu patrno, keš leží u golfového hřiště obce Hnátnice, opravdu v hezké krajině kde jsme zanechali náš TB, který jsme přivezli z výletu do Tišnova. Pak už jsme se vydali klikatou cestičkou zpátky k penzionu na dobrý oběd.
V pondělí opět po snídani jsme se rozhodli v sérii kolem cyklostezky pokračovat. Začali jsme keší (GC3JG6E) Soumostí. Keš je totiž v místech, kde řeku překonávají dva mosty vedle sebe. Jeden železniční a kousek vedle něj pak most pro cyklostezku. Zde slavila úspěch Karolínka a mohli jsme se vydat dál. Čekala nás keš (GC3JG71) Před golfovým hřištěm. Jak už bylo řečeno, u obce Hnátnice leží golfové hřiště. To je velmi rozlehlé, ono 18 jamek něco zabere, tak má keše dvě. Jednu v horní části hřiště a jednu níže, u cyklostezky, která jej míjí. Poslední pondělní keší byla keš s názvem Nebíčko (GC3J3Z), souřadnice nás zavedly k dalšímu mostu na kraji obce Hnátnice, jejíž část se nazývá právě Nebíčko. Já si zase myslel, že název je podle toho, jak se hledá keš. Chcete ji vzít a musíte zaklonit hlavu k nebi... no tak asi ne no. Po úspěšném nálezu následoval opět návrat na penzion.
Na úterý jsme si nachystali výlet do Polska, konkrétně do městečka Klodzko (česky Kladsko). Z Pastvin je to totiž asi 15 kilometrů k hranici s Polskem a do obce Boboszów (Bobošov). Karolínka se hned dívala na internet, kde zjistila, že Klodzko je plné tradičních keší, které vznikly teprve nedávno. Na FTF (první nález po publikaci keše) o toho se ještě rozpršelo. Už jsem pomalu vymýšlel krizové scénáře, jako kde se ubytovat a odtud zavolat na Pastviny, nebo kde jít na autobus, či vlak, protože peněz jsem naštěstí měl dost.. Kousek od auta se nacházela keš (GC586CR) Klodzko-centrum. Tak jsem říkal, ať ta Karolínka nastaví právě tuhle keš, když souřadnice umístění auta se nějak nechytaly. Od ní, že už snad trefíme. Přestalo pršet a i GPS se uklidnila a poslušně nás dovedla ke keši, kterou jsme po malé chvíli nalezli. Po dalších pár minutách i auto a to jsem zjistil, jaké slastné pocity má trosečník na moři, když spatří zemi. A to jsme oproti trosečníkovi byli ztracení asi 30 minut.... Za moment přišel i zbytek výpravy.
V Polsku se prodávají karamelové bonbony zvané Krowki Popularne (překlad by zněl nějak jako oblíbené kravičky). Jde o bonbony s obrázkem krávy na obalu, prodávané na váhu na každém tržišti. Ty jsme chtěli dovézt domů. Ale zrovna je nikde neměli. Přesunuli jsme se k místní poště, kde byla další keš s názvem Poczta Polska (GC586C2), s tím, že my půjdeme pro keš a Petr do nedalekého obchůdku pro kýžené bonbonky. Karolínka s rychlýma nohama už osahávala fasádu pošty, zatímco já šel pomaleji za Petrem. Ten zatím přistoupil k obchůdku a když se vracel, byl jeho klidný výraz v obličeji ten tam. Ptal se mě, co že ty Krowki mají být. Když jsem mu vysvětlil že bonbony, podivil se ještě víc a ukázal mi na dlani tenkou skleněnou trubičku s rozšířeným koncem. Tu že mu prý ženská za okénkem prodala. Rozesmál jsem se, protože Petr držel v dlani tzv. „šlukovku“ - no ona je to oficiálně myslím špička na cigarety, ale třeba i u nás ji používá mládež na marihuanu a říká se tomu skleněnka, nebo právě šlukn, či šlukovka. Tak jsem Petrovi řekl, co že má přesně chtít, Karolína mezitím našla poštovní kešku a v autě se máti mohla potrhat smíchy, z Petrova nákupu. Znalá polštiny taky přišla na to, jak asi k omylu došlo. Petr přišel k okénku a požadoval Krowki, ovšem prodavačka mu zřejmě rozuměla „Do trówki“ - tedy na trávu... no a dostal, co dostal. Čili nejlepší zážitek z návštěvy zahraničí. Cestou zpět do republiky jsme utratili v jakémsi malém obchůdku poslední zloté a spěchali na penzion, protože úterní večery se venku griluje kýta, místo večeře. Takže jsme při posezení pod dřevěným altánkem u masa, Petrovým nákupem pobavili všichni hosté.
Ve středu dopoledne po snídani se chystali do Letohradu autem anželé Zuzaníkovi (rodičové onoho Jakuba, co s náma byl v Polsku). Vzali Karolínku a mě s tím, že cestou zpět najdeme nějakou kešku. Ve městě vyřídili co bylo třeba, my si zatím v blízké hospůdce dali malinovku a vydali se zpátky. Cestou jsme měli keš (GC293XF) Tady byla Orlice (dříve samostatná obec, od roku 1950 součást Letohradu). Za keší jsme si vyšlápli pouze s manželi Zuzaníkovými, zatímco jejich synek hlídal auto. Chvíli jsme hledali, ale zadařilo se panu Zuzaníkovi, který krabičku velikosti mikro, objevil a celý princip hry se mu docela zalíbil. Takže jsme měli splněn dopolední bodík.
Po obědě vyrazil Petr s Kubou autem do Rychnova nad Kněžnou, což je město vzdálené cca 30 km od Pastvin. Vzali sebou i Karolínu, já už zůstal v klidu na penzionu a dal si vychlazený jablečný džus s ledem. Karolínka z Rychnova přivezla bod, v podobě nálezu keše Kostel sv. Havla (GC 4KAE0). Kostel, původně vystavěný v románském slohu a zasvěcený Panně Marii, byl založen spolu s městem ve 2. polovině 13. století v jádře původní tržní osady. První pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, který podle pověsti jezdíval přes Rychnov nad Kněžnou do Kladska, věnoval do tohoto kostela kolem roku 1350 dřevěnou polychromovanou sošku Panny Marie, kterou prý sám vyřezal. Mezi obyvateli se těšila veliké úcty a připisovali jí ochranu nad městem. Kostel stojí ve Svatohavelské ulici v centru města.
Pobyt se nám přehoupl do druhé poloviny a po obědě jsme vyrazili za zbytkem série okolo cyklostezky. Tentokrát jsme využili služeb dalšího kamaráda, Martina. O něm je zmínka i v loňské reportáži. I letos trávil na penzionu 14 dní a jako loni s maminkou, které kdyby dali uniformu vězeňského dozorce a svazek klíčů, nemusí ani absolvovat školu a sáhne po ní každá věznice. Na to, že je Martinovi 40 let, se k němu nechová. Asi byla ráda že pobyt končí, protože jsme jí neustále podrývali autoritu a věčně jí Martínka někde něčím nalévali, k její velké nelibosti. Povím vám, já bych na to nervy neměl a jak Petr potvrdil, on taky ne. Neznalým by mohlo připadat, že nejde o matku a syna, ale o manželský pár, kdy muž je silně pod pantoflem...
Ale přes zjevný nesouhlas, Martin s námi jel, protože maminka se jela koupat na přehradu. Vyrazili jsme po naší staré známé silnici na Ústí ke keši Most u Dobrouče (GC3117M). Tam jsem opět slavil úspěch já a mohli jsme přejet k poslední tradiční keši série, s názvem Červená (GC3JJ89), podle stejnojmenné nedaleké obce. Po nálezu, jsme přejeli do nedalekého města Letohrad, kde byla keš Naši rodáci (GC221T9), keš věnována významným osobnostem Letohradu. Nás zaujala svou velikostí – střední. Zatímco Martin čekal v autě, my se vydali do kopce s nádherným výhledem na zelenou krajinu okolo nás. Keš ale nic moc, natekla jim tam asi voda, bylo v ní vlhko a jinak nic, ale bod je bod. Protože do večeře byl ještě čas, postavili jsme Martina před fakt, že jedeme ještě do Žamberka. Ten je nedaleko od Letohradu. Na jeho okraji stojí rozhledna Rozálka, i stejnojmenná keš (GCYZQ6), dá se k ní dojet autem. Než jsme se s Martinem rozkoukali, Karolínka už se vracela zpátky, že už keš našla. Takže hop zase do auta a cestou zpět na penzion, že se zastavíme u Prokopa Diviše, na kus řeči. U jeho rodného domu je totiž keška nesoucí právě jméno onoho vynálezce bleskosvodu (GC142EK). Po nalezení této keše už nás Martinovo autíčko, kterému on říká „medvídek“, zavezlo zpět na penzion. Večer se opékaly špekáčky a opět hezky posedělo.
V pátek se Petr rozhodnul, že pojede navštívit Zemskou bránu. Jde o kamenný most přes Orlici, jehož minulost je velmi pestrá a dodnes ho navštěvují turisté. Já už na něm mnohokrát byl, ale přidal jsem se znovu. Co kdyby tam byla nějaká keš, že... Karolínka tentokrát zůstala na terase penzionu a my vyrazili. Prohlédli jsme si most i okolí, právě u mostu začíná Naučná stezka Zemská brána, protože okolo vyhlásili koncem 80. let CHKO. Most je utopený v lesích, takže se mi nepodařilo chytit signál. Tak jsem si nezjistil, zda je v blízkosti keš. Udělal jsem jen pár fotek - a udělal jsem moc dobře, jak jsem zjistil po návratu. Samotná Zemská brána je totiž tzv. Earthcache - to je typ keše, která nemá fyzickou schránku, ale keší je nález samotného místa. Vlastník pak chce ještě pro uznání nálezu nějaké inforace k místu a fotky. Vše jsem měl, proto jsem v klidu na pokoji Earthcache vyluštil a přispěl tak k dalšímu bodu. No uteklo to jako voda v Orlici, v sobotu jsme posnídali a nastalo loučení. S penzionem, i hosty, co se rozjížděli do svých domovů, jako my. A naše letošní geoskóre? 18 tradičních a 1 Earthkeš, což je hodně dobré skóre a další rok máme co překonávat.
Text a foto: Kamil Kyzlink