6.3.2013 Poklady okolo přehrady
Ve středu počasí ukázalo svou vlídnější podobu a vypadalo to, že se konečně hlásí jaro. Byla by škoda nevyuít tohoto počasí k nějakému malému výletu. Kdo by zůstával v šedi města. Rozhodli jsme se pro trojici pokladů kolem brněnské přehrady. Ze dvou důvodů - ten prvý byl, že přehradu známe pouze z lodí, tedy já určitě - mnohokrát jsem absolvoval plavbu po vodní hladině pod hradem Veveří, nikdy však po břehu nešel po svých. Druhý důvod byl, že jedna z krabiček patří Berxovi. Aha, že nechápete… Je jeden člověk z Tišnova, který se ve světě geocachingu prezentuje jako Berx.cz a tento člověk ukryl spousty schránek, hlavně na Tišnovsku, ale nejen tam. Jednou zvláštností však je, že jeho některé krabičky nejsou ani tak nápadně ukryty, jako ony samy tvoří skrýš. Aby se hráč dostal k zápisníku a případně mohl něco vložit, či vzít z keše, musí spustit nějaký mechanismus, např. za něco zatáhnout, či něčím točit…a samotné schránky jsou malá umělecká díla. Ne všechny nesou tyto atributy, ale je jich dost. Jednou takovou, hned první v plánu byla Rybí budka (GC44Q6C). Šlo o tradiční schránku velikosti mikro, velice hezky propracovanou. Budu kolegiální, nebudu popisovat jak vypadala, hráči ať vyzkouší, ti co zkusili se usmějí a ty čtenáře, kteří ještě patří do řad nezasvěcených, ty to stejně neosloví. Nebo možná ano a začnou taky hledat. Snad jen můžu prozradit, že schránka je věnována létajícím rybám. Okolí přehrady je však nádherné.
Cesta za dalším pokladem nás vedla kolem hráze a kolem obrovské masy betonu, jenž měl být pilíř mostu tzv. Hitlerovy dálnice. Dnes tu stojí jako memento jedné říše s rychlým vzestupem a pádem… Pod hrází, kde voda padá výpustěmi do říčky, je parčík s lavičkami, i ten mi zůstával utajen. Tady už bylo znát jaro, lavičky obsazené milenci a spousty lidí. Krabička s názvem Kde netopýři zlátnou (GC11Q6P) sice nebyla na romantickém místě, nicméně zajímavá. Vlastníkovi by se dalo snad vytknout pouze to, že v popisku uvádí terén 1,5 hvězdičky a obtížnost nalezení hvězdičky hned tři. Podle mého soudu by to mělo být obráceně, schránku jsme nalezli v podstatě zakrátko, ovšem terém opravdu hladce schůdný nebyl. Bodík však Karol uchvátila.
Poslední schránkou našeho odpoledne měla být ta s názvem Brněnská bohéma – Rudy Kovanda (GC16Q7Z) - jde o skrýš věnovanou člověku svéráznému, jenž byl něco mezi komikem, hercem, zpěvákem a bláznem. V 70.letech prý dokonce málem vyhrál anketu Zlatý slavík a traduje se, že vymyslel i tradici Tekutý kapřík (to je to, kdy se jde na Štědrý den dopoledne na pivo…). O tomto člověku krásně vypráví pan Donutil, když vzpomíná právě na Kovandu a jeho parťáka Frantu Kocourka. Za touto schránkou jsme šlapali necelé dva kilometry, zlákala nás velikost - střední, v takových keších už bývají i zajímavé věci. Ovšem byli jsme dost zklamáni - keš byla, ač ukryta hezky, pro méně zkušené kačery mohla být oříškem, dost zubožená. Mokrý logbook a zbytky rozmočených jiných papírků a předmět ani jeden. Poznali jsme sice další zajímavé místo, ovšem myslím si, že takováto brněnská osobnost by si zasloužila důstojnější krabičku. Bod jsme si ale připsali a vyrazili zpátky k tramvaji, chcete-li k šalině, na zastávku vzdálenou skoro 3 kilometry. Nejlepší skrýš odpoledne byla tedy jednoznačně Berxova. Díky za ni. A za poznání, že i kousek od bydliště máme krásná zákoutí…
Text a foto: Kamil Kyzlink