11.1.2014 Přerovské geopivo II.
Po příjezdu z GeoSilvestra, ještě v Brně, nám Yogi, tedy Honza, oznámil, že se v Přerově koná event, v malém pivovaru. Mám rád setkání v v hospůdkách, ono je to tak, u piva se člověk snáz seznámí. Jenže já si ze Silvestra kromě skvělých zážitků dovezl i nějakého bacila a týden před eventem jsem byl nucen ulehnout. Skříplo mě to docela hodně a vypadalo to, že do Přerova nakonec ani neodjedem, ale antibiotika a víra v to, že fakt do Přerova chci, mě uzdravily. Ovšem v tu nejnevhodnější dobu zalehnul chudák Yogi, který se na ten sraz moc těšil. Kdybychom měli kouzelné sluchátko, jako Mach s Šebestovou, asi bychom mu pomohli od bacilů. Takto si pomáhal sám a byl u toho „strašně příjemně naladěn,“ ale chápu ho.
Oslovili jsme tedy Bohunku, jednu z dalších členek našeho týmu a mohli jsme vyrazit. Nejeli jsme nijak brzy, z Brna rychlíkem v 11.02. Po příjezdu do Přerova jsme se vydali hned po vybraných keších, protože sraz začínal až později odpoledne. První keš byla věnována samotné železniční stanici Přerov(GC13FWF). Tato stanice je významný železniční uzel, čili keš si jistě zaslouží. Kousek od stanice stojí lokomotiva řady 310, s jedním vozem, jako pomníček parnímu provozu. Od této keše se náš tým vydal do nebezpečné oblasti patřící Cik…no totiž Romům, abychom nevypadali jako rasisti. Čekala nás keš Přerovský Bronx. Po ulici, po níž jsme šli, se toulaly party snědých lidí, ale pokud si myslíte že nějakých oškubaných, jste na omylu. Všichni čistě oblečení a každý nejméně jeden kus zlata na těle. A ani si nás nijak nevšímali. Keš Přerovský Bronx(GC18194) jsme našli poměrně rychle, tedy úspěch slavila Karol, mohli jsme rychle opustit tato místa, kde nebylo nijak útulno. Prošli jsme polorozbouranou ulicí a zamířili zase do civilizace, ke keši Pivovar Zubr (GC473B1). U pivoaru nás bedlivě sledoval vrátný, co že hledáme, když zjistil, že nijak nepoškozujeme okolí vrátnice, dál si našeho počínání nevšímal.
Dále nás naše GPS vedla už za řeku, přes most pro pěší, s krásným panoramatem řeky a domů, jsme dorazili ke keši Líska turecká (GC3KXH3). Od ní zrovna odcházel jakýsi kačer, počkal jsem si až bude pryč a kešku přinesl ostatním, aby se zapsali a pak ji vrátil na místo. Takový nehezký strom, ke kterému se keš vztahuje, mě osobně lísku nepřipomínal, ale hlavně že přinesl další bod. Za keší Strhanec (GC17ZDW) jsme se dostali na jakési sídliště. Její provedení se nám celkem líbilo. Nápaditě zpracovaná a obyčejný člověk by netušil, že jde o nějaou skrýš. Za dalším bodem se náš tým vlekl pořád ke kraji Přerova. O keši Cesta do pravěku(GC2B2H9) nám vyprávěla Bohunka, nebo ani tak ne o ní, jako o naučné stezce na okraji města. Stejně, jako i našla samotnou, taktéž dobře provedenou skrývačku. I když se teda divím, že nepadla za vlast při úklidu města. Odtud už se zbylo vydat k naší poslední keši (GC1XHC4) Dluhonická spojka. Jde o keš věnovanou železniční spojce, díky níž se mohou vlaky Přerovu vyhnout. Její samotné umístění zas tak zajímavé není. Možná její velikost nano. Poté už zbývalo se vydat zase na opačný břeh řeky Bečvy, dojít do centra, do restaurace Parník. Tam probíhal eventík Geopivo. Zapsali jsme se, obdrželi jmenovku a CWG. Dali jsme si tamní pivní speciály, za vcelku rozumné ceny, poseděli, ale čas byl neúprosný. Zbylo pouze dojít na nádraží a osobním vlakem přes Nezamyslice, kde jsme jej vyměnili za rychlík, dojet do Brna…
Text a foto: Kamil Kyzlink