27.3.2013 Opět v Řečkovicích
Už tady padlo, že čtvrť Brno-Řečkovice je pro některé členy našeho geotýmu trošku srdeční záležitost. A jako se pachatelé vracejí na místo činu, tak i my se rádi vracíme na místa známá - v případě hledání krabiček i neznámá. Jaro si dává na čas, do ulic se vrátila zima, ale ani ta nás nemůže odradit v nahánění bodíků do naší statistiky. Takže zatímco lidé shánějí vajíčka a zajíčky, prodavač u Hlavního nádraží se snaží prodávat pomlázky, zatímco lyže by mu asi šly na odbyt lépe, nás unášel vlak do Králova Pole. Co na tom, že je prý „škaredá středa.“
Odtud jsme se přesunuli busem MHD do Řečkovic. První keší byla ta s názvem Moravský sen (GC3DPN3). Tato keš je vhodná i pro vozíčkáře, nebo hůře pohyblivé geokolegy, je dobře přístupná i dobře schovaná, začátečníci jistě ocení. Je věnována jednomu obchodnímu domu, jenž není dosud otevřen, i když stojí. Moravský sen proto, že celá situace se podobá oné pražské kauze, kdy parta studentů natočila dokument o tom, jak reklama ovlivní lidi, s názvem Český sen. Dodnes se musím usmívat, jak ve filmu senioři odhazují berle, hole a jako za mlada pádí přes louku ve vidině extra levného nákupu… A pak nadávají na ty, co si z nich vystřelili. Tak zde obchodní dům opravdu stojí, jen je kolem něj ticho a klid.
Odtud jsme se přemístili k finálce multikeše Kostel Sv.Vavřince (GC3PRXM). Indicie k ní jsme pozjišťovali při jedné z minulých výletů, kdy se nám však moc nedařilo. Kostelík stojí nedaleko školy, kterou jsme s Karolínkou navštěvovali. Tedá ja doslova. S kostelem sousedí Vavřinecká vinárna, tu jsem navštěvoval častěji než školu a za ta čtyři léta jim tam po mě zbyla dost velká tržba a pokud teda na něco kladného vzpomínám, tak na množství vypitých piv s těmi nemnoha kamarády, co jsem v té škole měl. Naproti kostelu přes silnici bylo a je stále, malé občerstvení, kde se trávily volné hodiny v létě u piva a v zimě u svařáku… no zas tak zlý roky to nebyly. Když už jsme u kostela, nesmím zapomenout na zastávku autobusů MHD - z té jsme odjížděli a občas i s nynější manželkou našeho nynějšího „vicemístopředsedy“ Jirky Ambrose. Jak je svět malý… To mi táhlo hlavou, zatímco Karol počítala dveře a panty na nich. A teď jsme po delším hledání spatřili, že naše počítání bylo dobré. Poklad objeven. I když kdyby byl někde u toho kostela, měl by asi větší smysl.
Naše následná cesta vedla do jakési vilové čtvrti, kde snad každý obyvatel má bazén na zahradě, alespoň tak nám to ukázala mapa při domácí přípravě. V této čtvrti a kolem ní je série tzv. Strécovských keší. Je jich (zatím) pět a my nalezli (zatím) dvě. Možná mnozí z vás Brňáků nevíte, že kromě oficiální Masarykovy univerzity, zde máme také Moraviensis universitas straecorum et tetinae… no taky bych to nevěděl. Česky by to bylo něco jako Moravská univerzita strýců a tet. Uvádí se také FMS (Faculta Moraviensis Straecorum). Domníval jsem se, že jde o univerzitu třetího věku, ale chyba lávky. Je to jakési společenství lidí, hlavně muzikantů, tedy hlavně s oblasti lidové hudby. Sám tomu tak moc nerozumím, jde jistě o recesi. Univerzita má svůj „Rechtorát“ a zatímco absolventi oficiálních univerzit na konci slavnostně promují, absolventi této univerzity jsou „slavnostně promočeni." Akademikové uznávají tzv. Strécovskou filosofii: Jedním z nepřehlédnutelných rysů zralého strécovství je pověstný strécovský klid a rovnováha. Jejich viditelným obrazem je stréc, stojící s koštýřem na zápraží a sledující splašené lidstvo, bezhlavě se kolem něho ženoucí tu zprava doleva, tu zleva doprava, hned vpřed a hned zase vzad. Proti tomuto vpravdě naddějinnému klidu, kterým je stréc nabit a zakotven, jsou stoikové, jogíni a fakiři jen obyčejní panikáři, hysterikové a neurotici.
Kde se bere tato rovnováha a na čem stojí ?Jak se na stabilní útvar sluší a patří, spočívá na třech základních kamenech.
Prvním základním kamenem strécovské rovnováhy je vědomí, že rovnováha je stavem nedostižným a v podstatě neexistujícím.
Život je pohyb a podobně jako chůze či běh je sledem nerovnovážných poloh, přecházejících jedna v druhou. Ve všedním životě velkomoravského stréca se to jasně ukazovalo už za prastarých dob: jakkoliv bylo třeba jeho ruky na poli, ve chlévě, ve stodole i v lese, mohl být jenom na jednom místě současně a ostatní musel nechat plavat. Tím vznikala nerovnováha, jejíž odstranění vyvolalo okamžitě nerovnováhu další. Stréc věděl, že k tomu dojde - jakož věděl i to, že to nikdy jinak nebylo, nebude a býti nemůže.
Druhým pilířem strécovské rovnováhy je humor. Jakožto jeden z hlavních faktorů strécovské filosofie není tento humor nijaká levná pouťová legrace: je to specifický přístup ke světu a k informacím, které z něho přicházejí. Je to přístup, při kterém předpokládáme, že ať kdokoliv kdykoliv říká o čemkoliv cokoliv, dělá v podstatě srandu a my jeho sdělení máme chápat jako vtip, případně jako pokus o vtip.
Stréc na základě svých zkušeností ví, že všechny jistoty jsou nejisté, relativní a zdánlivé a veškeré poznání je částečné a pomíjivé.
Vystoupí-li tedy někdo s jakýmkoliv kategorickým tvrzením, musíme předpokládat, že to nemyslí vážně, abychom nebyli nuceni považovat ho za jurodivého.
Humor neznamená odmítnutí či znehodnocení příchozí informace, nýbrž pouze její reálné zhodnocení. Projasňuje to mezilidské vztahy - i kadet Biegler říká lajtnantu Dubovi, který mu vyhrožuje vojenským soudem: "Ty žertuješ, kamaráde."
Tak s námi laškuje finanční úřad, policie, nadřízení - a jsou většinou špatně chápáni, takže jsme blízci toho, abychom proti nim zatrpkli.
Schopnosti přiměřeně zařazovat informace se lze částečně naučit i ve škole: tam jsme všemi pedagogy přesvědčováni, že právě a zejména jejich předmět je pro život nejdůležitější a je nutno mu věnovat mimořádnou pozornost. Máme pak dvě možnosti - buď a) vzít to vážně a zblbnout v květu mladosti za plného vědomí, nebo to za b) pochopit jako podivínské šprýmování ješitných docentů a utvrdit se v jistotě, že i bez jejich školního mudrosloví lze úspěšně procházet životem.
Humor, svou podstatou laskavý a pravdivý, bere tedy věcem a informacím jejich - jak se lidově říká na Modřicku - falešnou eternální dignitu. Vytváří se tím příznivá atmosféra, ve které by se byli mohli například Maryša, Vávra i Francek pěkně v klidu a harmonicky domluvit.
Konečně a posléze přistupujeme k základu třetímu, který má tu neobvyklou zvláštnost, že ho není.
Ano: tři základy strécovské rovnováhy jsou jen dva. Kdo to pochopí, má i ten třetí.
Schopnost improvizace a pružná mysl umožňují díru v lávce přeskočit nebo obejít. Má-li se herec na scéně zastřelit a neozve se potřebná rána ze zákulisí, musí se sám vlastní rukou nehlučně uškrtit, aby hra nezůstala bez patřičného finále a nemuselo se vracet vstupné. Nutno doznat, že technický věk spásnou schopnost improvizovat katastrofálně ničí, jak dokazují třeba postavy zdrcených ztracenců, marně shánějících součástku C-543/7221. Velkomoravští prastréci už od kolébky věděli, že při náležitém přístupu se věc musí uvést do chodu i bez chybějícího dílu, případně že je možné nahradit jej čímkoliv jiným. Vzácné koření hung-liu lze docela dobře zastoupit pepřem či balzám kopaiva terpentýnem.
Třetí, neexistující základ strécovské rovnováhy se tak pro zachování životní stability jeví být tím nejpotřebnějším.
Žel, k jeho nalezení a rozvíjení chybí většině lidí právě potřebná míra strécovské rovnováhy.
Každopádně jde o jistě zajímavou myšlenku a schránky, co hledače přivedou až k této “univerzitě,” jsou plně na místě. My našli Strécovskou 2 (GC40JDY) a Strécovskou 3 (GC40JE3). Ještě nám tedy zbývají dvě tradiční a jedna mystery schránka, ale to zase jindy. Protože jsme si spočítali, že naše skóre činí 319, chtělo to srovnat na kulato, jenže mě už volaly povinnosti a to i poklady musí stranou. Karolínka však ještě čas měla, přesunula se tedy na rozhraní Komína a Pisárek, kde naše bodování dorovnala nálezem krabičky s názvem Loděnice (GC2TZBG). Loděnice proto, že dříve v těchto místech bývala rekreační oblast a lidem, kterým pozemky sahaly až ke břehům Svratky tu půjčovali lodě. Dnes tu vede tramvajový koridor a probíhají hlavní silnice směrem k přehradě a ven z města.
Nuže 5 bodíků za jedno chladné středeční odpoledne, to je více než dobrý počinek, tak uvidíme co přinese velikonoční víkend.
Text a foto: Kamil Kyzlink