1.4.2017 Aprílová vycházka po Šlapanicích
První dubnová sobota lákala svým téměř letním počasím ven. Přemýšleli jsme, kam vyrazit, zatímco náš týmový kolega Havlis operoval okolo Ivančic. Nakonec padl prst na mapě do Šlapanic. Šlapanice jsou městem ležícím 9 km JV od Brna, s nímž jej spojuje trolejbusová linka a železniční trať směrem na Přerov. Jsou tedy snadno dostupné. Keší tu nemají moc, ale najdou se tu. Dalším důvodem, proč vyjet do Šlapanic, bylo překvapit tetu, co tam bydlí. Taky se věnuje kešování, i když spíše příležitostně a vystupuje pod jménem gajdala.
Vyrazili jsme odpoledne a rozhodovali se, jak z Brna dál. Vzhledem k předpokládané poloze první keše se nám jevil jako nejlepší právě trolejbus, i když jede o dost déle než vlak. První zapsanou keší byla mysterka s názvem Kudy tudy ke keši? Nejsme nikdo moc matematicky zdatní a ještě nám vrtala hlavou ta latinská nápověda v popisku keše. Význam nápovědy nám zjistila Bohunka, aspoň přibližně. Vysypali jsme se z trolejbusu na kraji městečka a vydali se cestou do luk. I když bylo moc hezky, foukal silný vítr. Z nedalekého letiště vystartoval nějaký nedočkavý aviatik, co ho vytáhlo modré nebe a poletoval nad městem. Prostě idylka. Jen keš si z nás udělala apríla a neukázala se. Inu, buď jsme měli chybu ve výpočtu, nebo byla latina myšlena jinak. Ani po půlhodině jsme neuspěli a s protaženými obličeji jsme zamířili zpět do města. Další keš Centrum Šlapanic (GC6MMM6) už jsme našli bez větších komplikací. Tato multikeš vám představí nově rekonstruované náměstí. Ukáže vám zajímavé dominanty, jako bývalou radnici, kašnu, sochu a kostel Panny Marie. Jako kluk jsem sice ve Šlapanicích trávil spoustu času, ale na toto náměstí jsem se nikdy nedostal na delší dobu. Prošli jsme jej a vzpomněli, že před časem byla tradiční keš i u kostela. Ta už však spinká v geonebi. Zamířili jsme za tradiční keši (GC6FBB6) Šlapanický hřbitov. Nachází se na vyvýšenině kousek od kostela a patří do správy Římskokatolické farnosti Šlapanice. Keš samozřejmě nenarušuje klid nebožtíků a neměli by to činit ani kačeři. Co kdyby vylezl nějaký probuzený duch a dal vám pěstí? Hřbitov je v zeleni a protože je na kopečku, je z něj vidět do městečka.
Po zalogování jsme počali klesat do údolí toku Říčky, na kraj Šlapanic, kudy taky vede ona zmiňovaná trať a cyklostezka do obce Ponětovice. Podél ní je stejnojmenná série keší. Jednu z nich už máme z dřívější výpravy, teď jsme si políčili na další dvě. Cestou do údolí města jsme trošku zazmatkovali, ale nakonec vše dobře dopadlo. Vydali jsme se po cyklostezce s Ponětovicemi na obzoru. Kolem nás chodily maminky s kočárky a svištěli lidi na bruslích. Obě mikroschránky série Cyklostezka Šlapanice – Ponětovice neodolaly Karolínině zraku. U jedné jsem se obával, že GeoKolejačka spadne po zádech do vodního toku a spojí si to i s Husí kůží, eventem, co se teprve chystá, pro otužilé hráče. Potkali jsme i další lovce na bruslích a odměnili jsme je jedním naším CWG. Poté už jsme se vydali zpět po stezce, kolem šlapanického sportoviště, pod známým mostem s tratí, do ulice Husovy. Tam jsem trávil jako dítě mnoho chvil a tropil různé kulišárny. To už je pryč a tak jsme si zaslouženě u tety geokolegyně gajdaly odpočali. Neměli jsme sice takový úspěch jako kolega Havlis, ale zato jsme měli pohodovou procházku v jarním dni. Takže děkujeme.
Text a foto: Kamil Kyzlink