10.-12.11.2017 Podzimní GeoKolejácké soustředění
Několikrát do roka si vyjedeme na sever Moravy, do Frýdlantu nad Ostravicí, abychom se tu v okolí pověnovali hledání keší. Na jaře a na podzim se nám zatím povedlo zapojit i geokolegu Mirka, alias Žolíka, právě z Frýdku Místku. Pak se z toho stalo takové malé geosoustředění. Protože se Kolejačka Karolínka zotavuje po zdravotních problémech z prázdnin, rozhodli jsme se, že na soustředění vyrazíme sami, i když Žolík nemá čas. Podíval jsem se před odjezdem na mapu s kešemi a uspokojivě zjistil, že zrovna Ve Frýdku Místku, v okolí nádraží, přibylo pár novinek. Hodně se činí místní kačeři Tonda a Kaolin. Předpověď počasí pro kraj pod Lysou horou nezněla sice optimisticky, ale co už, třeba to bude jinak... a bylo.
Z Brna jsme vyrazili, jako obyčejně rychlíkem v 17 hodin. Jak jinak, než 1. třídou, protože ve druhé nebylo k hnutí. Páteční migrace studentů s batohy špinavého prádla ze škol do mamaservisů v Ostravě a okolí. V kupé jedničky byl však klid a místa habaděj. Trošku mi zkazilo náladu, že jsme ještě nebyli ani ve Vyškově a ČD minibar, co dorazil před naše kupé, už neměl skoro co prodávat a stevardka byla jemně roztržitá. Ale naštěstí jsme měli nějaké zásoby vlastní. Do Frýdlantu jsme dorazili zhruba ve 21 hodin, najedli se, umyli a v podstatě ihned zalehli, abychom mohli v sobotu nerušeně vyrazit na lov.
Sobota nás přivítala polojasným a chladným počasím. Přemýšleli jsme, jestli vůbec vyrazit, protože nám nějak běsnila naše elektronika. Nakonec jsme vyjeli plánovaně osobáčkem do Frýdku. První keší kterou jsme ten den nalezli byla mysterka s názvem Sokolík (GC6XZAH). Keš je věnovaná restauraci v místeckém parku a oddílu Sokolík, jehož tradice sahá až do roku 1887. Hospoda je mi velice známá, protože když jsem ještě ve Frýdku-Místku žil, chodili jsme tam se školou na loutkové divadlo. Jakožto kačer jsem absolvoval s Kolejačkou v Sokolíku pár geoeventů. Vše jsme právně vyřešili a slavili tedy první úspěch. Kuriozní je umístění finálky a podle dalších pokladů, je to místní častá schovávačka. Po cyklostezce jsme podél toku Ostravice došli až k finální pozici mystery keše VSH Frýdek Místek (GC719X4). Keš vás seznámí s jednou nedávno zaniklou stavbou, Víceúčelovou sportovní halou. Ta tu rostla na přelomu 70. a 80.let minulého století a na svou dobu byla dost nadčasová. Pojmula něco okolo 6 tisíc diváků a proběhly v ní stovky hokejových klání i kulturních akcí. Když se v roce 1985 otevírala galakoncertem tehdejších umělců, byl jsem tomu jako kluk taky přítomen. O pár let později jsem tam viděl nebožku Ivetu Bartošovou a dokonce si s ní i popovídal... kdo mohl tušit, že se jednou podívá vlaku na podvozek za jízdy.
Pak Karolínce, asi z piety nad zbořenou halou, umřela GPS. Přesunuli jsme se k nádraží, ale já zhruba tušil, v jakém místě hledat tradiční kešku Jaro Čermák (GC6XZBK). Tady se kačeři díky místním seznámí s architektem tohoto jména a jeho stavbami, kterých je ve městě spousta. Umístění keše je na opravdu exponovaném místě, ale s opatrností ji nalézt lze. Od ní je to nedaleko k zajímavé stavbě v Sadech svobody. Jde o jeviště a hlediště připomínající mušli, nebo tlamu kobry. Hlediště je sestaveno ze žlutých sedadel, která připomínají lidské zadky. Keš je typu multi, čili musíte najít pár indicií. Jmenuje se Kobra, nebo rejnok? (GC6NMHP). Protože už jsme u této stavby kdysi byli, dostat se k pokladu netrvalo dlouho a GPS nahradil můj telefon. Ale měli jsme i jeden neúspěch, tradiční keš v nedalekém parku obklopeném paneláky, tu jsme nenašli. Vrátili jsme se opět k nádraží, docela spokojeni nálezem 4 geobodů. Přemístili jsme se vlakem zpět do Frýdlantu, s tím, že si zajdeme zaplavat na místní bazén, ale prudce se zvedl vítr, zalezli jsme radši do tepla babiččina bytu a najedli se z vlastních zásob. Příjemně jsme se unavili, za oknem kvílel vítr a dobře se spalo.
V neděli, poslední den našeho malého soustředění, bylo třeba myslet na návrat k domovu. Ale počasí zase ukázalo přívětivou tvář, byla by škoda si nedopřát ještě pár bodů. Rozhodli jsme se cestou na rychlík do Brna, udělat dvě malé zastávky. Opět ve Frýdku a v Ostravě na Stodolní. Ve Frýdku jsme ještě zapomněli kešku Park u nádraží (GC7CJFI2). Dříve na místě žádný park nebyl a plocha byla součástí areálu textilky Slezan. Budovu ale nedávno zbourali a místo revitalizovali. Nedaleko nádraží tak vznikla zelená zóna. Protože keš byla umístěna vysoko, trošku jsme měli problémy, ale neodolala a bod byl v kapse. Akorát nám to vyplnilo čas do odjezdu dalšího osobáčku na Ostravu. Ten nás dovezl do zastávky Ostrava Stodolní. Je to stanice před Ostravou hlavním nádražím, co vznikla kvůli notoricky známé ulici. Zastavují zde dokonce i rychlíky a vlaky IC soukromého dopravce RegioJet. Zastávka není větší než třeba Brno-Řečkovice. Nedaleko ní sídlí IBC, tedy Integrované bezpečností centrum Ostrava. Je to centrální dispečink linky 112. Tam přijímají, monitorují a vyhodnocují veškerá tísňová volání nejen z Ostravska. Budova je moderní, nadupaná elektronikou a přísně střežena. Keška stejného názvu, IBC Ostrava (GC1KR8Y), je umístěna nedaleko budovy, aby nedráždila oči kamer, ale stejně je třeba ostražitost a dlouho se nezdržovat. To se docela zadařilo a mohlo se vyrazit na poslední keš, věnovanou právě zastávce a ulici Stodolní (GC79H94). Tuto keš pojal tvůrce velmi hezky, pro nováčka v geocachingu není jistě lehké ji nalézt. I my jsme se už potkali s lecčím, ani jsme tedy ve finále dlouho nehledali, ale tak nápadně nenápadnou keš, na takovém místě, to jsme ještě neviděli. Projdou kolem ní denně jistě desítky lidí, v noci spousta podroušených návštěvníků barů v nedaleké ulici, kde se nikdy nespí... a keš je neporušena. Místo samotné je obyčejně všední, ale umístění je dokonalé.
Ze zastávky jsme se svezli na místní hlavní nádraží, jízdní doba činí pouhé 4 minuty. Zhodnotili jsme, že naše soustředění doneslo 7 bodů do skóre a Karolínce prospěla vycházka na podhorském vzduchu. Škoda jen, že tentokrát se nepřidal kolega ŽolíkFM, ale tak není všem dnům konec a vyjde mu to jindy. I nám to vyšlo, dokonce jsme ani moc nezmokli, pršet naplno začalo až, když už
Text a foto: Kamil Kyzlink