11.5.2013 Profesorské kešování aneb ze Svitav až za Rakušany
V jednom z prvních článků této rubriky jsem uvedl, že geocachingu se může věnovat opravdu každý… tedy skoro každý. Kdo má chuť a GPSku. Pak už je jedno jestli je takový, nebo makový, či jestli dělá u soustruhu, nebo přednáší na Sorboně. Ve světě skrytých krabiček je prostě „kolega kačer.“ Nejinak je tomu i v Kolejové - a že u nás taky takovou „šajbu,“ máme - dokonce v dozorčí radě. V profesním životě lije do hlav moudra budoucím informačním pracovníkům a ve volném čase se stává Kolejačkou a dokonce i geocacherkou. Bohunka je žena činu. Ani nás teda moc nepřekvapilo, když kývla na návrh, že ji vezmeme na keše do Svitav. Já osobně, ještě z dob studií nemám Svitavy příliš v lásce a naše členka Bohunka prý taky ne, ale město jako město a když se tam na nás culí tolika pokladů…
To ráno před odjezdem nevypadalo povzbudivě, na nebi jim asi zase prasklo potrubí a zem skrápěl déšť. Alespoň na Moravě. Podle mých informací, Východočeský kraj byl bez deště, jedem. Plány cesty jsme byli nuceni pozměnit, původně bylo v plánu jet do Svitav z Brna busem, protože vlaky v sobotu nenavazovaly. Ale ten den na koridoru shořel jeden „panťas,“ a dvacet minut, co jsme čekali v Bílovicích na opožděný osobák, jsme chtěli využít k přesunu na autobusové nádraží… Takže nakonec za dvě hodiny a vlakem. No nic, za tu dobu od nás budoucí hledačka pokladů Bohunka, dostala pokyny, co a jak a rychlokurz zacházení s jednou z našich GPSek. Když kačerka, tak se vším.
Rychlík nás na čas přemístil do Svitav a hned první poklad byl na nádraží. Bohunka držela směr a navigaci a neomylně se blížila k cíli. U geoobjektu znejistěla, takže jí Karol trošku pomohla, společně našli keš Svitavské nádraží (GC1TN14). Keš je, jak název napovídá, věnována právě nádraží, na kterém jsme vystoupili. Z něj se lze dostat do Brna, do České Třebové a odbočkou do Poličky. Bohunka se podívala jak se loguje, tedy zapisuje nález a hurá do města. Čekala nás multikeš Svitavy-náměstí (GC10R8E)… no multina… málo času na nějaké luštění, vezli jsme si finálku už od kolegy, snad nám owner odpustí, ale uznejte, nelze nováčka hned vystavovat složitostem. Takže jsme přišli na místo, Karol jen oznámila nápovědu a hledej Bohunko. Bohunka hledala… a nalezla. S obratností lišky a nenápadností samotného Vinnetoua vytáhla mikrošku na světlo denní. Zapsáno, bod doma a jdeme dál. Nedaleko se nacházel kostel z červených cihel a ten střežil krabičku s názvem jak jinak - Červený kostel Svitavy (GC17QZA). Tu objevila taky Bohunka, šikovná, na začátečnici. Když už jsme byli u kostela, mrkli jsme se i dovnitř, tedy kam to šlo. Zajímavá stavba. Takže nastavit naše přístroje na další kešuli a hurá se dál probíjet městem. Cílem byl park u Sponerovy a Etlovy vily(GC2T7ZR), multinka, jejíž finále jsme si taktéž přivezli. Já vím, ochudilo nás to se něco dozvědět, ale místo i keš jsme našli. Na Bohunce bylo vidět, že ji tato kratochvíle zaujala, těžko říct, zda pro hledání krabiček, nebo pro navštívená místa. A hurá za sportem, tedy ne že bychom keše vyměnili za atletiku, ale hurá na stadion, Svitavský stadion (GC2VVQF). Trošičku jsme zabloudili, ale společnou koordinací směru jsme došli k finálce. Opět ochuzení o nové vědomosti, ale bohatší o bod a navštívené místo. Keš byla vcelku solidně ukrytá, ale trošku nám chudinka zvlhla. Asi se koupala. Jak to šlo jsme ji vysušili a zapsali svou návštěvu.
Cestou od keše se ozval hlad, takže jsme za pochodu vytáhli něco ze skromných zásob. Vzpoměl jsem si na kolegu Havlise, že by mu naše počínání utrhlo srdce, neboť dle něj je na jídlo třeba pohodlí, klid a čas. No něco na tom je. On jí s takovým gustem, že já dostávám hlad… ale zpátky za poklady. Ve Svitavách mají sérii s názvem Hýbej se člověče. Ta vás má rozhýbat navštívit místa, kde se dá trávit volný čas. My navštívili tři. Jedno ve městě a dvě dosti bokem, to už byla vidět na Bohunce zapálenost pro věc. Se silou buldočí se hnala za šipkou a nevadil jí ani drobný déšť. K poslední zastávce nás ta potvora navigace zatáhla daleko za město. Keš jsme našli a do odjezdu rychlíku zbývalo 50 minut. O to by nebylo, ale město v nedohlednu, trať bůhví kde… Bohunka s Karol natáhly své dlouhé končetiny a já jako ohař co nahání lišku se hnal za nimi. Pot se ze mě řinul a připadal jse si jako závodník, co se mu nedaří dostat se před své soupeře. Nadával jsem na Svitavy, že mají nádraží daleko od centra. Ale dorazili jsme, do odjezdu nám zbývalo asi deset minut. Rychlík jsme stihnout chtěli, protože nás čekal v Brně ještě event Austrian cachers in Brno, kterým jsme chtěli Bohunčino zasvěcování do kešení zdárně zakončit. Povedlo se, rychlík nás převezl z deštivých Svitav do Brna. Pak ještě kousek šalinkou a hurá do tepla příjemné hospůdky. Byli jsme zde mezi prvními účastníky. V patách nám dorazil Koleják Honza řečený Yogi. Postupně i další, mezi jinými i kačeři z Rakouska. A co mě nejvíc zarazilo, mluvili anglicky… no nic. Bohunka si mohla oči vykoukat, hned jsme jí vysvětlili co je CWG a co jsou GeoCoiny a TravelBugy… a vy už to víte… vám už to vysvětlovat nebudu. Dali jsme si dobré jídlo, do mě padalo pivo, jak jsem byl z toho běhu Svitavami vyprahlý. Koupili jsme Bohunce eventové „dříví,“ za odvahu a houževnatost. A byl čas se rozloučit. Honza se zrovinka připravoval na maturitu, takže byl nesvůj a Karol zase obcházel nějaký bacil. Takže už jsme se viděli všichni doma. Zdárný den, kdy jsme zkušenosti jedné super ženy, velice chytré a s titulem, rozšířili ještě o poznání geocachingu. A nejspíše jí to chytlo jako nás… a to je dobře.
Text a foto: Kamil Kyzlink