24.8.2013 Veselské putování
Veselí nad Moravou - brána Slovácka a Horňácka, kraje vína a zpěvu. Dříve jsem tam mnohokrát byl, ale pouze na nádraží. Když jsem tedy na mapě s poklady zjistil, že jich tam mají vcelku dost a s nenáročným terénem, hned bylo jasné, kam se vydat. Původně jsme plánovali ve městě přespat, bylo k dispozici vcelku levné ubytování, nedaleko nádraží. Po zkušenostech z Velké Bystřice jsme však naznali, že nejdříve to obhlédnem, pak se uvidí. Jako správní Kolejáci jsme do Veselí vyrazili vlakem. Z Brna je slušné spojení, střídají se vždy osobní a spěšný vlak. Spěšný vlak jede hodinu a půl. Trať na Veselí je jedna z mála ještě bez elektrifikace a lze na ní ještě potkat i mechanická návěstidla, i když už pouze v jedné stanici. Prohání se tu poopravené soupravy řady 842.
Do Veselí jsme dorazili kolem poledne a hned na nádraží posbírali pár indicií k multikeši, ke které se dostanem. Na zbytek indicií došlo toiž později. Poté jsme vyrazili nedaleko, ke keši Kostel sv. Andělů strážných (GC3FEPP). Nedaleko skrýše sedělo pár dost podroušných Veselanů, kteří si podávali víno a poslouchali u toho rádio. Takže si myslím že si nás ani nevšimli, co že tam děláme a bod byl v kapse. Pak jsme se vydali k náměstí sv. Bartoloměje, ke stejnojmennému kostelu, kde měla být další keš. Ale jako z udělání ten den slavil zrovna Bartoloměj svátek, kolem kostela probíhal Bartolomějský jarmark, odlovit keš bylo zhola nemožné. Pokoušeli jsme se o to, ale stovky očí, co nás nejspíše podezíraly z přípravy krádeže některého bicyklu tam stojícího, nás odradily. Prošli jsme tedy alespoň trh, koupili si frgál z Valašska (pro neznalé, jde o velký koláč s povidly nebo tvarohem), lázeňské oplatky, abychom nejeli domů s prázdnou a usedli na lavičku, že si chvilku orazíme a poslechneme dechovku. Ta měla taky pauzu, takže Karol dojedla koláč a vydali jsme se ke keši s názvem Energy (GC36MBP).
Keš se vztahovala k vodní elektrárně v odbočném rameni řeky Moravy a byla dost zdecimovaná. Provedli jsme opravu z vlastních zdrojů a možností, zapsali se a keš vrátili na místo. Cestou od elektrárny jsme se dostali do zámeckého parku. Ten je rozlehlý a zajímavý svou zelení. Tam na nás čekala keš Ernst Gideon von Laudon (GC2NNYW). Kdo je trochu znalý osobností, tak ví že tento muž byl slavný vojevůdce, pocházel z Rakous a narodil se roku 1716. V jeho skrýši jsme zanechali jeden TB, co jsme přivezli a jedno CWG vyměnili za jiné. Cesta parkem a GPS nás dovedla až ke břehu Baťova kanálu, ten jsme přešli po mostě a lesní cestou došli k místu kde údajně byli dříve medvědi a stejnojmenná keš. Ovšem asi protože začalo pršet, nevykoukl ani medvěd, ani keška.
Přeháňku jsme přečkali v lese a jakmile ustalo šumění kapek v listoví, vydali jsme se zpět k parku, hledat hvězdárnu s další keškou. Po chvíli chůze se park proměnil ve skládku sutin a už jsme se začínali bát, kam to jdeme, ale narazili jsme na silnici a nakonec spatřili i kopuli hvězdárny. Smůla ovšem byla, že nás od ní dělilo koryto řeky. Naštěstí na dohled byl most, takže jsme si sice malinko zašli, ale k hvězdárně dorazili a objevili i její keš Veselská hvězdárna (GC195MJ). Nebyla u ní ani noha a zarazilo nás, že hvězdárna je na úplné rovině a ještě mezi stromy. Zřejmě to však ničemu nevadí. Vrátili jsme se zpět na silnici, cestou nad kanálem našeho obuvníka Bati nás pozdravil jeden osamělý námořník na své lodi a silnice nás opět dovedla k náměstí s tržištěm. Doufali jsme, že díky zhoršení počasí ubylo lidí, ale neubylo. Zábava v plném proudu. Přemýšleli jsme, zda tedy zůstaneme do dalšího dne. Vydali jsme se hledat vybraný hotel, abychom to obhlédli na místě. Hotel jsme nalezli, byl opravdu nedaleko nádraží, ale rozhodli jsme, že pojedeme domů, jednak se horšilo počasí a ještě jsme počítali i s jinými výlety.
U nádraží jsme nasbírali další indicie nutné pro odlov multikeše Veselský železniční uzel (GC1515W). Jeho budování vlastně začala úzkokolejka pro svoz řepy v roce 1879. Po té už tu není ani památky, ale z Veselí se dostanete hned na několik směrům - na Strážnici a Hodonín, do Velké nad Veličkou a dále na Myjavu (SR) a k nám na Brno. Keš jsme také odlovili, i když nebyla teda nic moc, ale bod je bod. Zato jsme si ale díky ní prohlédli některá zákoutí této stanice. Poté už přijel spěšný vlak od Uherského Hradiště, aby nás odvezl do naší metropole pod Špilberkem. A nakonec jsme zjistili, že jsme dobře udělali, že jsme ve Veselí nezůstali, další den totiž začalo na celé Moravě pršet a z dalšího lovu by asi nebylo nic. Ale i tak, body jsme nasbírali a ani nedorazili domů nijak pozdě, takže naprostá spokojenost.
Text a foto: Kamil Kyzlink